Porodní trauma (nejen) u štěňat

Byla první. Zaklíněná v porodních cestách brzdila porod. Po narození nebyla schopná sát, pohybovat se, jen plakala. 

Co mi to připomíná? Ano, lidská miminka, která ošetřuji mají úplně stejné příznaky, které signalizují blokády v horním krčním sektoru. Skloubení mezi týlní kostí a prvním a druhým krčním obratlem je v humánní medicíně právem označováno jako nejdůležitější a zároveň nejkritičtější kloubní spojení v těle.

Důvodem je těsná blízkost prodloužené míchy, která ovlivňuje základní životní funkce, blízkost hlavových nervů a zejména vagového nervu, který pokračuje přes dutinu hrudní až do dutiny břišní, kde se podílí na inervaci trávícího traktu a průběh míchy, ve které probíhají nervové dráhy, vedoucí informace z mozku do periferie a z periferie do mozku.

Pokud se v tomto místě nachází funkční a tkáňová blokáda, čerstvě narozená lidská i zvířecí mláďata jsou v ohrožení života. Nejsou schopná sát, mají nekoordinované pohyby nebo jsou doslova paralyzována, končetiny mohou mít v křeči nebo jsou doslova jako hadrová panenka.

Jak pomoci mláďatům a miminkům v případě blokád?

Jsem veterinární technička a také veterinární fyzioterapeutka se specializací na manuální myoskeletální a neurofasciální medicínu zvířat a ve své praxi používám výhradně manuální metody; Dornovu metodu a Osteodynamiku®. Na uvolnění blokád u miminek-lidských i zvířecích totiž potřebujeme přesné a jemné doteky a schopnost číst tkáně a odezvu nervů.

Příběh Honey

Fenečka, o které píšu v první větě, přišla na svět po těžkém porodu. První ze 13 štěňat. Chovatelka se rozhodla dát Červené holčičce (měla červenou stužku) šanci a doslova ji vypiplala na láhvi a ve svém náručí. Červená holčička se ale pohybovala obtížně, padala, oproti jiným štěňatům měla malé váhové přírůstky.

 V 6 týdnech mě paní chovatelka oslovila s prosbou o terapii. Holčička měla blokády od týlní kosti přes celý osový skelet, v pánvi a velkých kloubech. Její maminka dohlížela na terapii a malá byla statečná, i když si občas zaplakala. Po prvním ošetření se její zdravotní stav výrazně zlepšil, zvedla hlavičku, pohybovala se koordinovaně, byla veselejší, a dokonce si začala hrát se sourozenci. Paní chovatelce i nám bylo jasné, že nepříznivý start do života bude vyžadovat trvalou péči. A protože jsme se do statečné fenečky zamilovali, stala se součástí naší rodiny.

Dostala krásné jméno Honey. Dodržujeme terapeutický režim, každý den asi 10 minut manuálními technikami ošetřuji klouby a páteř a také neurofasciální řetězce. 

Honey se zlepšila koordinace, baští s chutí a učí se štěkat. V naší smečce, kam denně dochází na socializaci je příjímaná s klidným nadhledem. 

Tento příběh bych uzavřela větou, kterou říkám vždy, když se rozhoduje o životě: NA SMRT JE VŽDYCKY ČASU DOST. DEJME ŽIVOTU ŠANCI…

Ve veterinární fyzioterapii a rehabilitaci se bez těchto jemných myoskeletálních, viscerálních a neurofasciálních technik neobejdeme, pokud chceme účinně rehabilitovat jak mláďata, tak i geriatrické pacienty nebo pacienty v paliativní péči na konci života.

Osteodynamiku® jsem vyvíjela zejména pro zvířata, která potřebují tuto speciální péči. A že v praxi už roky funguje můžete sledovat na příbězích absolventů Institutu zdraví zvířat anebo se zúčastnit některého z kurzů Institutu zdraví zvířat.