Když nově narozené tělíčko volá o pomoc: O blokádách u mláďat napříč druhy

Narodit se je náročný proces. A nejen pro matku, ale i pro mládě. I když porod proběhne zdánlivě hladce a zvíře se po narození postaví, nadechne a začne sát, ne vždy je všechno tak, jak se zdá.

Jako manuální terapeutka – s dlouholetou zkušeností z veterinární ordinace i terénu – se setkávám s případy, kdy je mládě „v pořádku“ jen na první pohled. Skutečný problém může být skrytý hlouběji, v nervové tkáni, fasciálním systému nebo na úrovni lebky a krční páteře. A právě zde může mít manuální ošetření zásadní význam – někdy doslova život zachraňující.

Příběh štěněte: když už klinika nenabízí naději

Jedním z nejsilnějších případů, který mě provází dodnes, bylo štěňátko narozené císařským řezem. Bylo dezorientované, motající se v kruzích, s viditelnými neurologickými obtížemi. Zaostávalo za sourozenci, naráželo do předmětů, nepoznávalo prostor. Po opakovaných veterinárních konzultacích byla majitelce navržena eutanazie – nebo zcela poslední možnost: „zkuste se obrátit na terapeuta“.

Když jsem štěně ošetřila, ukázalo se, že příčinou byla masivní blokáda v AO skloubení (mezi lebkou a 1. krčním obratlem), výrazné napětí v lebce a přenos napětí skrze nervový systém až do periferních struktur. Po několika sezeních se štěně začalo orientovat, pohybovalo se klidně, navázalo kontakt s okolím. Dnes je z něj zcela zdravý, dospělý pes.

Někdy je třeba se jen podívat jinam, než jsme zvyklí.

Příběhy telátka a hříběte: různé zvířecí druhy, stejný vzorec

U hříběte i telátka jsem se setkala s velmi podobnými příznaky – i přesto, že jde o odlišné druhy s odlišnou anatomií. V obou případech šlo o:

• neklidné, nejisté postavení, nepřítomný výraz
• potíže s rovnováhou
• slabost končetin, ztížené sání a napětí šíjového vazu

Po důkladném vyšetření jsem opět narazila na restrikci v AO skloubení – tedy v přechodu mezi lebkou a prvním krčním obratlem – a napětí šíjového vazu, které se promítalo až do hrudních i pánevních končetin. I zde se po uvolnění těchto struktur mládě postupně zklidnilo a začalo se přirozeně hýbat.

Kvalita mleziva jako rozhodující faktor přežití.

V obou případech bylo mládě schopno napít se mleziva. A to je zásadní. Kvalitní kolostrum je pro přežití mláděte naprosto klíčové – nepostačí, že se mládě napilo „něčeho“. I samice, která normálně kojí, může mít mlezivo s nízkým obsahem protilátek, což je faktor, který není na první pohled vidět.

Zažila jsem i telátko, které reagovalo velmi dobře na manuální ošetření. Spasmy ustupovaly, neurologické příznaky slábly… a přesto nakonec nezvládlo boj o život. Ukázalo se, že nepřijalo žádné protilátky – a i přes nasazení veškeré podpůrné léčby (ATB, kortikoidy, infuze) už bylo tělo příliš oslabené a zaplaveno meningitidou.

Kolostrum tedy určuje, jakou šanci na přežití mládě vůbec má – i když dostane veškerou dostupnou pomoc.

Celostní pohled: tělo jako celek, nikoliv součet částí

Jako terapeutka vnímám tělo mláděte (stejně jako dospělého zvířete) jako propojený celek. Pokud narazím na lokální problém – například v krční páteři – nikdy neřeším jen „krk“. Vždy pracuji s celým tělem.
Fascie, které propojují lebku, páteř, hrudník, končetiny i vnitřní orgány, přenášejí napětí velmi rychle a často nenápadně. Proto bývá zdánlivě „místní“ problém ve skutečnosti globálním.

A tato pravidla platí napříč druhy. Pracuji s hříbaty, telaty, kůzlaty, jehňaty – a přestože je každé tělo jiné, principy bolesti, napětí a hojení jsou velmi podobné.

Empatie jako základ péče

Zvířata si naši pomoc zaslouží. Umí být neuvěřitelně silná, trpělivá a tichá. Ale to, že neřeknou nahlas, že je něco bolí, neznamená, že jim nic není. Často stačí zpomalit, vnímat signály, naslouchat tělu – a nabídnout mu možnost změny.

Příběhy, jako jsou ty výše zmíněné, mě utvrzují v tom, že i jemná, cílená terapie může měnit osudy. A že i když medicína dojde na své limity, lidskost a citlivý, celostní přístup, mají zde stále své místo.

Markéta Kunteová, doporučená terapeutka a lektorka Institutu zdraví zvířat.