Manuální terapie nebo Dogfitness? Čím začít?

Dopřát náležitou péči o tělo našim psím kamarádům, ať už to jsou sporťáci, nebo parťáci na gauči či toulkách v horách, bylo ještě před pár lety společností až na výjimky hodnoceno jako „divné“. Doba naštěstí pokročila a pejskové si pro opečování těla i duše v nejednom případě přichází častěji než jejich majitelé. Ti by si to jistě také zasloužili, ale to je jiný příběh, dnes zůstaňme u pejsků.

Když už se majitel psa rozhodne pečovat o tělo svého psa, často narazí na dilema – dogfitness nebo manuální terapie (Dornova metoda, Osteodynamika® atp.). Jaký je v nich rozdíl?

Společným cílem obou přístupů je uvolněné, vitální zvíře s tělem bez blokád, které se pohybuje s radostí a bez bolesti. Rozdíl spočívá, zjednodušeně řečeno, v tom, že manuální terapie jsou z pohledu pohybu psa pasivní, dogfitness aktivní. 

Manuální terapii bychom mohli přirovnat k masáži. Cílem je uvolnit tělo. Při manuální terapii se od psa vyžaduje klid a relaxace, aby terapeut mohl pracovat a ošetřit celé tělo. Případný pohyb části těla vykonává za psa terapeut. Při relaxovaných tkáních je pro terapeuta snazší hodnotit napětí v tkáních, kvalitu pohybu jednotlivých kloubů a následně je jemným vědomým dotykem provázet tkáně k tomu, aby si vzpomněly na svou fyziologickou polohu. Fyziologická poloha nemá jednu striktní podobu, ale můžeme si ji představit jako „tu nejlepší, tu zdravou, tu dlouhodobě udržitelnou“ pro tělo daného psa. 

Dogfitness od psa vyžaduje aktivní účast. Pejska navádíme do konkrétních poloh a pohybů s cílem protáhnout stažené partie a posílit povolené. K tomuto účelu se využívá řady pevných nebo balančních pomůcek (targety, kavalety, balanční podložky, senzomotorické podložky atd.). Posilování při manuálních terapiích chybí. Pasivním pohybem nic moc neposílíme.

Pro efektivní řešení svalových dysbalancí a nastolení rovnováhy v těle potřebujeme oboje – uvolnit „stažené“ a posílit „povolené“.

S čím ale začít? 

1) S uvolněnými svaly a tělem bez blokád se vždy cvičí-posiluje mnohem příjemněji a efektivněji😉 (Zkuste si zajít do fitka a zvedat činky s „bloklým“ krkem – není to žádná slast a efekt bude nevalný).

2) Terapeut může lépe „ušít“ cvičební plán dogfitness pejskovi na míru, když ho pozná nejen pohledem, ale i dotekem. 

Příklad z praxe mluví za vše:

Manonka (fenka australského ovčáka) ke mně přišla „na FYZIO“ jako ani ne půlroční štěně, které vtáčelo pánevní končetinu.

Ano, svalová dysbalance na končetinách byla, Manonka měla i povolený střed těla (core), což by volalo po posilování =DOGFITNESS …

ALE☝! Také tam byla ohromná blokáda křížové kosti po „velmi neprofesionálním“ kupírování ocásku (nebylo to na paničky přání). Manonka kvůli bolesti sotva tolerovala dotek v těchto místech.

Z toho plyne: 

Začaly jsme MANUÁLNÍM OŠETŘENÍM Dornovou metodou a Osteodynamikou®. A až když se Manonce ulevilo od bolesti, jsme přešly k aktivnímu cvičení dogfitness.

—————

Dnes po půl roce péče tahle roční dáma nožičku nevtáčí, díky posílenému středu těla nemá propadlý hřbet a na pevných targetech (nebo i bez nich na procházce – to je ten největší úspěch!) si umí takhle nádherně stoupnout – viz foto.

Když už Manonka znala práci na pevném podkladu – na targetech a manipulace ze strany majitelky nebo terapeuta jí byla příjemná, přišel čas zvednout laťku a zvýšit obtížnost cvičení – seznámit Manonku s balančními pomůckami. Ano, teprve teď zařadit balanci – balance je o „vytunění“ práce, kterou už známe z pevných targetů. Při práci na nestabilním podkladu tělo maká mnohem více, zapojuje více svalů, včetně těch drobných, hluboko položených, protože kromě samotného posilování potřebuje udržet rovnováhu. První je proto třeba upevnit pohybový vzorec a svalovou pamět ve fyziologickém postoji – ten chceme posilovat. To je náš cíl. Nejde nám o to, aby se pes „nějak udržel“ na balónu a posiloval nesprávné postavení těla. 

A MANUÁLKY? K těm se vracíme jednou za čas, když se do života připlete nějaký karambol, nebo když se při AKTIVNÍM CVIČENÍ objeví nějaké nezvyklé chování:

• Manon začne hodně chybovat 

• nebo si odlehčuje některou končetinu atp.

Není to tedy „buď  – anebo“, ale „kdy – co – a v jakém pořadí.“ A vše je protkáno komunikací, důvěrou a nasloucháním aktuálním jedinečným potřebám konkrétního klienta.

Šmrdlání (manuálnímu uvolnění), cvičení (dogfitness posílení) a vzájemné komunikaci zdar!

A mým šikovným „šprtkám“  Manonce i paničce gratuluji k pokrokům, děkuji za důvěru a těším se na další společnou cestu. 

PS: a u lidí to platí taky.

Autorem článku je: Ing. Jana Kalibová, Ph.D., DOTh, ODTh
www.mija-therapy.cz, jana.kalibova@gmail.com, 734 306 058, FB: Mija Therapy