Rehabilitace představuje soubor metod, jejichž cílem je ve všech směrech minimalizovat dopad onemocnění na život pacienta. Jde o metody snažící se o znovuzavedení (obnovení, oživení, regeneraci) původního stavu pacienta pomocí různých postupů a technik.

Princip rehabilitace

Komplexní (ucelená) rehabilitace je vzájemně provázaný, koordinovaný a cílený proces, jehož náplní je co nejvíce minimalizovat přímé i nepřímé důsledky trvalého nebo dlouhodobého zdravotního postižení jedince.

Léčebná (medicínská) rehabilitace

Léčebná (též medicínská) rehabilitace je součástí zdravotní péče zahrnující soubor diagnostických, terapeutických a organizačních opatření směřujících k maximální funkční zdatnosti jedince a vytvoření podmínek pro její dosažení.

Mezi její hlavní podobory patří:

Myoskeletální medicína (manuální medicína)

Velmi důležitá součást léčebné rehabilitace. K diagnostice a terapii poruch využívá uvolňovací techniky měkkých tkání, mobilizace, trakce i manipulace. Tyto techniky jsou realizovány pomocí rukou terapeuta.

Metody léčby:

  • kinezioterapeutické (měkké a mobilizační techniky a jiné)
  • mechanické podněty (klasická masáž, reflexní terapie, reflexní masáž, lymfodrenáž a jiné)

Fyzioterapie

Další velmi důležitá součást léčebné rehabilitace. Využívá hlavně mechanickou energii k ovlivnění pohybového systému, ale i dalších orgánových systémů s ním souvisejících na všech úrovních. Cílem fyzioterapie je zachování a obnovení optimální funkce pohybového aparátu.

Metody léčby:

  • metodiky a programy ovlivňující řídící mechanismy pohybu na všech úrovních (např. senzomotorická stimulace)

Fyziatrie

Doplňková část léčebné rehabilitace. Využívá k léčbě přírodní a fyzikální prostředky.

Metody léčby:

  • elektrický proud, ultrazvuk
  • termické, tlakové a vztlakové síly, hydroterapie
  • fototerapie
  • elektro a magnetoterapie
  • účinky přírodních léčivých vod a klimatických podmínek

V praxi se s takovýmto přesným dělením obvykle nesetkáte. Pojem fyzioterapie se používá k obecnému označení všech těchto součástí rehabilitace. Laická veřejnost pojmy rehabilitace a fyzioterapie většinou považuje za synonyma.

Co vše ještě patří do léčebné rehabilitace?

Rehabilitace je mnohem širší pojem než jen cvičení nebo masáže. Z definice by se mělo jednat o komplexní činnost, která směřuje k navrácení fyzických, psychických a sociálních sil jedince, jež byly vlivem onemocnění či úrazu poškozeny.

Jaké jsou nedostatky v oblasti léčebné rehabilitace?

Úzké zaměření (přetrvávající orientace na fyzikální terapii), nedostatečné zajištění rozsahu léčebné rehabilitace a absence provázanosti jejích nedílných součástí.

Preventivní funkce rehabilitace

V rehabilitačním procesu představuje prevence tři fáze:

Primární prevence má za cíl předejít vzniku nemoci. Rehabilitace zastává významnou roli v prevenci řady onemocnění.

Sekundární prevence slouží k eliminaci následků primárního onemocnění, úrazů a vrozených vad.

Terciární prevence znamená, že choroba již vznikla (impairment), zanechala následky (disability), které nelze zmírnit pomocí žádných opatření (handicap). Spočívá v aktivaci jedinců, kteří jsou krátkodobě, dlouhodobě či trvale tělesně nebo smyslově postižení a nemohou sami tato omezení nebo jejich následky překonat.

Komplexnost v rehabilitaci znamená především včasnost a navázání jednotlivých oblastí. Hlavním cílem systému komplexní rehabilitace je vytvoření optimálních podmínek pro začleňování postižených jedinců do běžného života.

Léčebně-rehabilitační plán

Rehabilitační strategie vždy vychází z konkrétních individuálních potřeb pacienta. Rehabilitace se orientuje na symptomatologii onemocnění. Hlavním podkladem pro léčebné postupy nejsou diagnózy, ale funkční projevy onemocnění (změny hybnosti, svalového tonu, poruchy rovnováhy, koordinace, stereognozie, svalové oslabení, zhoršení metabolismu a aerobní zdatnosti apod.).

Na základě průběhu onemocnění, stavu a pocitů pacienta je nejdříve vypracován rehabilitační plán. Ten se podle časového horizontu dělí na plán:

Krátkodobý, který definuje postupy léčby v časné fázi. Dochází zde ke stanovení konkrétních léčebně-rehabilitačních postupů a jejich koordinaci v časově omezeném úseku, jehož délka závisí na zdravotním stavu a akutnosti (progresi) onemocnění.

Dlouhodobý, který definuje následnou péči a postupy nutné k udržení dosaženého stavu. Slouží pro úspěšnost procesu léčebné rehabilitace a vytvoření podmínek pro přechod do dalších složek ucelené rehabilitace.

Na základě rehabilitačního plánu je možné rozdělit proces léčebné rehabilitace na několik etap, kdy každá etapa má svá specifika a cíle:

Rehabilitace akutní probíhá těsně po úrazu nebo onemocnění. Pohyblivost je výrazně omezena kvůli otoku, bolesti nebo přítomnosti dlah. Cílem této fáze je omezit ztrátu svalové hmoty a urychlit hojení. K tomu může být využita například hydroterapie nebo manuální lymfodrenáž. Součástí je také nácvik správné kompenzace omezení (například trénink chůze).

Rehabilitace časná nastává, když se postižené oblasti vrátí pohyblivost. Pro urychlení hojení se může pokračovat v metodách první fáze. Přidávají se však určité formy fyzické zátěže ve snaze obnovit pohyblivost kloubu, svalovou sílu a výdrž.

Rehabilitace pozdní, pokračuje se ve cvicích z předcházející fáze, postupně se pracuje na posílení svalů a správných pohybových návycích. Může se přidat aktivní protahování svalů k obnově pružnosti.

Rekonvalescence. Hlavním cílem je návrat k náročnějším aktivitám, jako je práce nebo sport. Pro zachování síly a pohyblivosti jsou někdy potřebné speciální cviky. V této etapě mohou být cviky náročnější. V některých případech je vhodné použití speciální ortézy.

Uvedené fáze jsou pouze orientační. Konkrétní podoba rehabilitace záleží na pacientovi, jeho onemocnění, obtížích a spolupráci s lékaři.

Součástí rehabilitačního týmu jsou:

Veterinární lékař se znalostí rehabilitační problematiky (předepisuje vhodné rehabilitační procedury, konzultuje zdravotní stav).

Fyzioterapeut poskytuje poradenství ohledně vhodného cvičení na doma, při individuální fyzioterapii provádí s pacientem cviky na uvolnění, posílení, zlepšení rovnováhy. V rámci větších skupin vede lekce zdravotního cvičení, aerobního tréninku, posilovacího tréninku a případně i dalších forem cvičení. Vše je vždy uzpůsobeno aktuálním potřebám pacienta.

Manuální terapeut poskytuje rehabilitačně ošetřovatelskou péči, edukuje majitele zvířete např. o problematice vyprazdňování, péči o ochrnuté zvíře, prevenci dekubitů a možnostech zvládání bolesti. Je podporou pro majitele v psychicky náročném období nemoci zvířete.

Protetik v případě potřeby zhotoví individuálně upravené kompenzační pomůcky, jakými jsou např. ortézy na končetiny.

Pro úspěšnou rehabilitaci je nezbytný ucelený přístup ke zvířecímu pacientovi, kdy se řeší jeho obtíže komplexně a s přihlédnutím k managementu péče o něj i k samotnému vztahu mezi ním a majitelem.

Autor článku:
Andrea Dunová (manuální terapeut)
Mgr. Kateřina Šafaříková (fyzioterapeut)
Zdroj https://is.muni.cz/el/fsps/podzim2014/bp2227/Terciarni_RHB_prednasky.pdf